A přitom hezký a skvělý. Takhle by měl přeci každý správný páníček nahlížet na svého psího kámoše, ať už je to sebevětší ňouma válející se v exkrementech lidské povahy (pes, ne páníček) a nakonec i vystihnout jeho „trápení“ v destinaci jménem sprcha či vana. Totoro k tomu přistoupil odvážně, vždyť ani nehnul brvou… jako by voda na jeho srsti připomínala paralyzující kyselinu… a tak vznikla tato dvojice (či chcete-li trojice) mokrých a škaredých portrétů, kterých si osobně velmi cením.
Leave a reply