Už v některém z příspěvků níže jste se mohli dočíst, že býval jsem chlapcem nepříliš zdatným, co se kondičky i fyzičky týkalo. Přesto, jednoho krásného květnového dne, na nejvyšší bod Moravskoslezských beskyd jsem se vydal. Poprvé jsem Lysou horu zdolal 1. října 2016, takže když se necelý rok s necelým rokem sešel, prásknul jsem do bot podruhé. Snad se na mě nikdo nebude dívat zakaboněně, že i napodruhé jsem zvolil tu údajně nejjednodušší trasu z Visalájí, přičemž i těch 8 kiláků „vyhlídkového stoupání“ neblaze působilo na mou teprve se rozvíjející kondici. Na cestě mě doprovázel jen Totoro a baťoh plný fotografické techniky. Co dodat… je to hezký pocit, když tam člověk dorazí, dá si pivko a pokochá se výhledy v úhlu 360°. Ale má to i své mouhy. Tak především… na Lysé hoře nejste nikdy sami, čili jít v týdnu je mnohem „menší zlo“ nežli víkendová túra. A pakliže se vydáte na výlet v zimním období, mějte na vědomí jeden zásadní oser. Do žádného z tamějších podniků nemůžete se psem. Tak jako… kde jsme, k*rva? I některá luxusní zařízení v Praze jsou dog-friendly… a když vezme člověk svého chlupatého kamaráda na hory, musí ho přivázat venku v nehostinném větrnu a klemře? To ti zkrátka nevyšlo, matko Beskyd.
Important note: If you would like to read the above text in English, please do not hesitate to copy and paste it into Google Translator. Thank you.
Leave a reply