V době, kdy jsem si myslel, že už s letními festivaly nadobro sekám, se prostě na jeden ve zdánlivě nedalekém Polsku uráčili přijet Radiohead. Možnost zahlédnout přivřené oko Thoma Yorkea zblízka se častokrát neopakovala, takže po předem domluvených konverzacích a plánech jsme mohli usednout do vozu a v předvečer největšího polského festivalu vyjet do necelých 700 kiláků vzdálené Gdyně. Festival Open’er, jehož počátky se datují k roku 2002, mohl započít.
Den 0: Nádhera. Pět lidí – čítaje mě, Kejt, Shtrbiho, Doda a Marii – vyrazilo směr polský sever a ztratilo se už v Petrovicích u Karviné. Po staletích až tisícletích jízdy se nám konečně podařilo dorazit do Gdyně, konkrétně najít dejiště fesťáku na letišti Kosakowo. Po rozbití základního táboru jsme se odebrali na pláž, která se nacházela v nedaleké lokaci Babie Doły. Připojil se k nám zbytek holčičí, ráno dorazivší výpravy čítaje Domču, Kristu a Péťu. Pivko a pomalu končící den na březích Polska – tyto jevy se jevily takřka idylicky.
Den 1: Z předchozího dne paradoxně vzniklo nejvíc fotografií, neb samotný festival (ruku na srdce) nepůsobil tak fotogenicky jako „jeho“ plážové místo nedaleko. A právě tam jsme se taky v první festivalový den vydali posnídat a počastovat se pivními moky, nežli přišla kýžená večerní odměna. Po koncertech Royal Blood a James Blakea se na pódiu objevil Thom a jeho banda. Celé vystoupení bylo tak geniální, až jsem zapomněl, že bych mohl něco vyfotit, něco sníst nebo se jen nadechnout. Čirá radost pohledět i poslyšet.
Den 2: Aneb proč je tento příspěvek označen jako „Cestování“ namísto „Kulturního koutku“… Někdy je ta výletní atmoška tak uspokojující, že je mi vlastně jedno, co mě čeká večer za kulturní program. „Radiohead jsem viděl, teď už mohu spokojeně zemřít“ … rodilo se nesmyslně v hlavě mé (a beztak i té Shtrbiho) … no a tak jsme dnes mohli vyrazit do Gdaňsku – čili dalšího města, jehož název začíná písmenky G a D. Po gdaňské snídani nás rozparádila procházka městem, kterou jsme zakončili v moderním a údajně kontroverzním Muzeu II Wojny Światowej i přes nepřízeň počasí. Po návratu do Gdyně, potažmo do areálu festivalového, nás přivítala hudební tělesa zvučných jmen. The Kills a Foo Fighters. Znáte to, normálka prostě.
Den 3: Počasová nepřízeň trvala i nadále. V nejvyšší míře se spustila, když jsme se projeli do Gdyně na oběd. Večer nás ale čekala milá múzická překvapení. Těmi jsem rozhodně nemyslel Prophets of Rage ani „místní“ Brodku, avšak taková polská šílenost jménem Hańba, to vám byl jiný kalibr. Nejvřelejší polaskání po uších však předvedly holky z Warpaint, což mě vede k jedné, v téže době poznamenané myšlence: Fakt supersenzační muzika aneb když mají holky víc kulí než nigga Víkend.
Den 4: Červen se přelil v červenec a my měli před sebou poslední den letošního Open’eru. Stále velmi humusně chčilo a tak se pomyšlení na plážové radovánky pomalu vytrácely. Namísto nich se pětičlenná posádka zapakovala do mého vozu, neb do 2. července jsme se rozhodli neposečkávat. Později jsme kličkovali mezi interprety jako The Shelters, Benjamin Booker nebo George Ezra, až se naše plány zastavily u koncertu The xx. Mnozí z nás byli od tohoto momentu doslova vymrzlí nudou. V neutuchajícím dešti jsme se rozhodli zamávat festivalu a nečekat na popovou divu Lorde. Problém nastal ve chvíli, kdy se ve voze vybila baterie a vzlet z letiště byl tímto skutkem odložen. Po blíže nespecifikovatelné časové prodlevě se nám konečně podařilo nalézt milého pána v zapůjčeném meďourovi, který nám za pomocí startovacích kabelů pomohl vyrazit vstříc domovu za doznívajících zvuků Lorde. Nic na světě, věřte mi, nebylo tak moc zdlouhavé jako následující cesta z Gdyně do Havířova. Po tisíciletích až desetitisíciletích neustálého usínání za volantem… jsme konečně dorazili domů.
A na závěr mi dovolte jedno veselé group-selfíčko z gdaňského Retro Cafe, zleva: kus Domči, Péťa, Krista, Marie, Shtrbi, Dodo, Kvítko a já.
Important note: If you would like to read the above text in English, please do not hesitate to copy and paste it into Google Translator. Thank you.
Leave a reply