Počátek nového roku (v tomto případě r. 2018) opět patřil úprku do Alp. Letos se však tento výlet krapet lišil od těch předchozích, neboť jsem nebyl vložen do pohodlí organizátorů, kterými povětšinou byli (něčí) rodiče. Kdepak, tentokrát to šlo všechno na můj vrub, na můj internetový klik a na můj účet. Respektive z mého účtu. S dívkou mého srdce jsme si zvolili odlehlé středisko v italských Dolomitech jménem Madesimo a zařídili si vše okolo (včetně ubytování a skipassů) skrze server Nev-Dama. Komunikace proběhla svižně a bezstarostně, no a v neděli 7. ledna brzy zrána, když se ještě celé Těrlicko nořilo ve tmě, jsme vyrazili vstříc krásným evropským kopečkům.
Cesta probíhala taktéž svižně a bezstarostně, dokud nás navigace nezavedla do Mnichova, z něhož jsme se dostali na území švýcarské. O svižnost jsme sice přišli, ale bezstarostnost byla tím tuplem zesílena… zvlášť díky výhledům na pohádkové vrcholky hor či průjezdy krkolomnými průsmyky – kupříkladu Julier Pass a později i Maloja Pass (nacházející se již v Itálii). No jo… delší zato horší cesta. Ovšem o to působivější. Po nezbytném serpentýnování jsme konečně dorazili do městečka Campodolcino, na jehož okraji se skvěl hotel Oriental. Právě tam nás čekalo pět dobrodružných nocí.
No a jak to bylo dále? Lyžařské středisko Valchiavenna v Madesimu rozhodně nepatřilo k těm rozsáhlým… a městečko Campodolcino zase nepatřilo k nejrušnějším – toť holý fakt. Rozhrkaná mašinka zvaná Sky Express nás dostala skrz skalní tunel z Campodolcina do Madesima… a pak se teprve začala dít kouzla. Z těch několika snímků nelze úplně vyčíst onu esenci, ale budete-li někdy uvažovat nad komornějším zážitkem v Dolomitech, dejte Madesimu šanci.
Important note: If you would like to read the above text in English, please do not hesitate to copy and paste it into Google Translator. Thank you.
Leave a reply